Mladá hvězda se bouří proti svému mateřskému mraku
Přístroj WFC-3 na Hubbleově kosmickém teleskopu pořídil tento snímek obrovského mraku vodíku, který je osvětlený rodící se hvězdou. Fotografie dokazuje, jak násilné mohou být závěrečné fáze procesu tvorby hvězd, když vznikající objekt ohrožuje svoji „porodnici“.
Ačkoliv barvy snímku působí na první pohled pozemsky a mírumilovně, celá oblast Sh 2-106 či zkráceně S106 skutečně vře. Nachází se v něm ďábelská čerstvě zrozená hvězda S106 IR, která vysokou rychlostí vyvrhuje materiál. Ten pak narušuje plynové a prachové vrstvy kolem sebe. Hvězda je zhruba patnáctkrát těžší, než Slunce a právě se nachází v závěrečných fázích svého zrodu. Dá se předpokládat, že zanedlouho se vybouří a uklidní – a vstoupí do své hlavní životní fáze, dospělého hvězdného života.
Zatím je ale S106 IR zapouzdřena ve svém mateřském oblaku, proti kterému se ovšem bouří. Materiál vyvrhovaný hvězdou nejen že dává oblaku tvar přesýpacích hodin, ale zároveň jím tvořený vodík zahřívá a uvádí do pohybu. Důsledky tohoto chování jsou přitom na snímku pořízeném Hubbleovým teleskopem jasně viditelné.
Působení mladé hvězdy na okolní plyn znamená, že se tento rozžhaví až na teplotu deseti tisíc stupňů Celsia. Radiace hvězdy následně vodík ionizuje tak, že tento začne zářit. Světlo ze zářícího plynu je na snímku vidět modře.
Mimo oblasti zářícího plynu je ovšem možné najít i chladnější regiony s řídkými vrstvami prachu: na snímku mají červenou barvu. Tento neprůhledný materiál přitom téměř úplně skrývá ionizující hvězdu: mladý objekt je přesto vidět, jak „vykukuje“ skrze nejširší část prachové vrstvy.
S106 je 106. objektem katalogizovaným astronomem Stewardem Sharplessem v padesátých letech minulého století. Je od nás vzdálený několik tisíc světelných let, a to ve směru souhvězdí Cygnus (Labutě). Oblast je přitom – bráno optikou regionů formujících se hvězd – relativně malá, neboť má ve svém nejdelším směru délku jen dvou světelných let. Pro srovnání: to je zhruba polovina vzdálenosti mezi Sluncem a Proximou Centauri, naší nejbližší hvězdou.
Snímek pořídila kamera WFC-3 z Hubbleova kosmického teleskopu, který představuje společný podnik NASA a ESA. Je výsledkem složení dvou snímků pořízených v infračerveném spektru záření a jednoho zobrazujícího objekt přes filtr známý jako H-alfa na specifické vlnové délce viditelného záření vydávaného ionizovaným vodíkem. Tato kombinace vlnových délek je ideální právě pro sledování oblastí formování hvězd: filtr H-alfa izoluje světlo emitované vodíkem v plynových oblacích, zatímco infračervené záření „vidí“ skrze prach, který tyto regiony často zahaluje.
